Můj pane, žiji deset až patnáct let.

Každé odloučení od Tebe pro mě znamená utrpení. Pomysli na to,než si mne opatříš.

Dopřej mi čas, abych pochopil, co ode mne žádáš.

Pěstuj si u mě důvěru – tou já žiji.

Nehubuj mě dlouho a nezavírej mě za trest.

Ty máš svou práci, zábavu a přátele, já mám jen Tebe.

Hodně se mnou mluv.

I když Tvým slovům úplně nerozumím, stačí mi Tvůj hlas, kterým se na mě obracíš.

Pamatuj, že nikdy nezapomenu, jak se se mnou zachází.

Rozmysli si, než mě uhodíš.

Mé čelisti mohou snadno rozdrtit kosti Tvé ruky, ale já toho nikdy nevyužiji.

Než mi mrzutě vytkneš neochotu nebo lenost, uvědom si, že i já můžu mít své potíže.

Možná mě trápí nevhodná potrava, snad jsem byl dlouho na sluníčku nebo už mám slabé, opotřebované srdce.

Postarej se o mě, i když zestárnu.

Vždyť i Ty budeš jednou starý.

Buď se mnou v každé těžké chvíli, s tebou je pro mě vždycky všechno lehčí.